Stránky

sobota 18. května 2013

z Německa až domů


53km LAUF z NĚMECka až domů :-)

odkaz na záznam z GARMINA 

Minimální nadmořská výška: 478 m
Maximální nadmořská výška: 1.099 m





















nastoupal jsem překvapivých 1300 metrů. 

První otázka? Dnes je běžecký závod kousek od mého bydliště Hospická DESÍTKA... Nemám moc rád 10kilometrové běhy. MÍSTO TOHO ZVOLIT dlouhý běžecký výlet ???

Předpově´d počasí na tento den slibovalo krásných dvacet stupňů za svitu sluníčka.  Nerad běhám o víkendu kolem města. Velmi rád vyrážím do jiných krajů. Miluji cestování. V hlavě se zrodil nápad na krásný výlet. Podívám se za hranice, proběhnu krásným ŠUMAVSKÝM krajem až domů.
SBALIT běžecký batoh na který nedám dopustit. DOPORUČUJI SALAMON S-LAB 12 pohodlný, kvalitní i když za extrémně vysokou cenu, vyplatí se... Slouží mi stále dodnes.

 

Nejlevnější a nejlepší způsob dopravy je vlakem. Jezdí od nás přímý spoj až na hraniční přechod NOVÉ ÚDOLÍ. Za 53korun je to velmi laciný výlet.


 S překvapením jezdící české dráhy na minutu přesně usedám do vlaku. Za ty roky se přeprava vlakem zvedla o úroveň výše. Příjemné pohodlné posezení. Jízdu vlakem si zkracuji snídaní. Nechal jsem si ji až do vlaku, kde bude dostatek času. Přeci jen cesta vlakem od nás trvá 1,5hodiny :-(


Konečně NOVÉ ÚDOLÍ - státní hranice. Prázdno a pusto. HRANIČNÍ hospoda zavřená, turistická sezona ještě nezačala. Povinné fotky pro uchování paměti na STARTU dnešního VÝLETU. Jedna na VLÁČKU nejkratší mezinárodní železnice. Tato trať s rozchodem 1435 mm je dlouhá 105 metrů a je to nejkratší mezinárodní železniční trať na světě. Nikdy jsem tímto malým prťavým vláčkem nejel, snad jednou i na toto dojde :-D. Vždy se zde jen vyfotím a směřuji dále. Pár kroků přes potok a jsem v NĚMECKÉM kraji. Ani nevím kolikátá je tato fotka s NĚMECKOU cedulí. Stala se z toho tradice při každé cestě.





První kroky příjemně ubíhají. Za pár minut mne vítá první městečko Haidmühle. Lehké osvěžení v teplém dni ve fontánce. A už směřuji dolů k mostíku kde protéka Studená Vltava. (německy Kalte Moldau) Studená Vltava vzniká soutokem potoků Goldgrubenbach a Rothbach v Bavorsku západně od obce Haidmühle. Protéká Haidmühle, v délce 1,5 km tvoří německo-českou státní hranici a u Nového Údolí vtéká na území Česka.



Moje trasa pokračuje kopírováním státní hranice podél HRANIČNÍHO POTOKU. Cesta lehce stoupání po asfaltové silnice. Sluníčko krásně hřeje do zad. Pokud se na chvilku zastavím, otočím, spatřím krasný výhled na vrcholky Třístoličníku a Hochsteinu (1332mnm). Pokračuji po cestě až do části obce Auersbergsreut, kde konečně vyměním asfalt za příjemnou šotolinu. Držím si výletní běžecké tempo. Rozhlížím se neustále kolem sebe a pozoruji krásu přírody. Tato cesta mne dovede až na MLAKA - hraniční hraniční přechod České Žleby / Bischofsreuth.







Informační panel na rozcestí Bischofsreutu. Odtud jen strmé klesání na hraniční přechod.


Je to už mnoho let co jsem tudy jezdil z Prachatic téměř denně na svém "BIKu" na tréninky. Tento pohled, tato cesta, každý metr je mi stále uchován do paměti  Nic se tu nemění. Příroda zůstává, nic nového se nepostavilo.



hraniční přechod České Žleby / Bischofsreuth pouze pro pěší. Na mostě si uvědomuji, překročení hranic bez jediného dokladu. Opět na výletě bez jediného dokladu :-( I v těchto končinách se dá narazit na pohraničníky kontrolující DOKLADY. Sám jsem toho několikrát svědkem.





 

Doslova v letu si užívám vstup do naší vlasti. Prožívám si krásný den, mám rád sluníčko modré nebe, které mne naplňuje tak nádhernými pocity na každém výletu.


 

 

 

 

 

 

 

 

Od hranic cesta začíná nadále stoupat. ČEKÁ mne 3,5 kilometru krásnou krajinou až do Českých Žlebů.Tady se dokáže člověk potrápit i v zimním období na sněhu. Vede tudy hojně využívaná běžecká stopa.



Cesta je naplněna odměnou krásnými výhledy ŠUMAVSKÝCH KOPEČKŮ. Pohled do údolí Stožecka. Tam dole v údolí začínal můj běh. ČESKÉ ŽLEBY jen probíhám bez zastavení. Pravidelně doplňuji z vaku tekutiny a přichází první několikalikometrové klesání. První svačinka za běhu. Dnes žádné ENERGi-gely ale poctivé české sušenky :-)



 

 

 

 

 

 

 

Po dlouhých 6 kilometrech klesání lesem po modré turistické značce se dostávám až k obci LENORA. Obec vyrostla kolem slavné sklárny, založené Janem Meyrem v roce 1834, jež ve druhé polovině 19. století patřila mezi největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska. Potkávám u mostu na soutoku potoka Řasnice a Teplé VLTAVY vodníka. Neodolal jsem pozdravit se osobně s vodníkem, zvěčnit se společně na jedné z fotek. Přeběhnu přes most, za sebou nechávám Teplou Vltavu, která až po mnoha kilometrech na soutoku se Studenou - ponese ŘEKA svůj název "VLTAVA"

 

Cesta z Lenory až pod úpatí BOUBÍNa vede po rozpáleném asfaltě. Jinou volbu nemám než přežít do Zátoně až k železniční zastávce. Odtud se cesta schová do ŠUMAVSKÝCH lesů .

V NOHÁCH MÁM dnes 26 KILOMETRŮ...  Půlka mého běžeckého putování...

Za kolejemi u železniční zastávky Zátoň pod Boubínem začíná strmé stoupání po modré turistické značce až k Boubínské chráněné oboře. Cestu před několika lety vyasfaltovali. Jen 3kilometry s převýšením 300metrů dává zabrat. Přichází na mne první krize. A mé jediné místo kdy můj běh přechází v chůzi. Z batohu vytahuji můj takzvaný sušenkový a musli oběd. Zajídám to velkou porcí hroznového cukru. Za chůze najednou cesta vůbec neutíká. Přemluvím své tělo běžet. Je to jen kousek ke vstupu do obory, na vrchol stoupání. Odtud to bude několikakilometrová pohoda. Je to nevyšší bod dnešní cesty.


PŘELÉZÁM turistický přechod a vstupuji do chráněné BOUBÍNské obory. Dnes Jeleny neuvidím, jako běžec dělající ohromný hluk vyplaším na velkou vzdálenost snad vše. POTKAL jsem v oboře spoustu zvěře, jen na turistu jsem štěstí zatím nikdy neměl. Připadám si jako bych toto místo hluboko v lesích navštěvoval jen já.
Obora se nachází v nadmořské výšce od 700 do 1263 m n. m., čímž se řadí k nejvýše položeným oborám v České republice.

K mému překvapení zde někdo během 14dní položil čerstvý nový asfalt. Před pár týdny tu ještě nic nebylo. DOČETL jsem se, že obora se stala rájem lovců jelenů.

Lovcům je samozřejmě nabízeno také ubytování, a to v několika loveckých chatách přímo v oboř. U jedné z nich se osvěžuji čerstvou - chladivou - pitnou vodou. Omyju celé své rozpálené tělo od soli. 

 

Cesta nadále strmě klesá. Svaly na nohou se otřásají a citím krásnou úlevu od bolesti svalů. Že by klesání a otřásání svalů mělo příjemné regenerační účinky ? Nebo se mi do těla dostává energie z mého oběda :-D ?

Zastavuji na rozcestí turistického značení směr vrchol BOUBÍN. Dnes červenou turistickou odbočku na vrchol BOBÍKu na fotce za mnou vynechám.
 

Běží se domů, a stále z kopce po šíleném novém asfaltu, ze kterého stoupá stále čerstvá vůně. Na silniční kolo to tu bude super, ale pro běžce ? který vyrazil do ŠUMAVSKÝCH kopců na prašné cesty ? Nevím názor se může lišit....
 

Před koncem obory nádherný výhled na území BOLETICE.
 

 

 

40. kilometr výletu. Seběhnu kolem Blanice do první vesnice Záblatí. Snad bude hospoda otevřena. Myslím že bych si zasloužil pořádný veliký nápoj.
Štěstí přeje, poprvé v této vesnici vidím hospodu otevřenou. Za opravdu pohádkovou cenu 12korun dostávám PŮLITR nějaké černé KOLJI limonády. Chutná skoro jako CocaCola kterou jsem požadoval :-D Jak to říkal Miloš, napřed nealko tekutiny pak PIVO... 

0,8 litru tekutin na ulici do mne padá velmi rychle. Ač neustále doplňuji průběžně tekutiny, dehydratace a chuť je veliká ...
Ze ZÁBLATÍ jsem to chtěl lehkým stoupáním vyběhnout po žluté až na chráněné ZÁBRDSKÉ skály. Udělat si fotečku z vrcholku skal s pohledem do údolí Blanice. Jenže k mé smůle cesta byla velkým zklamáním. Bláto - mokro - podmáčené úplně všude. Suchá část cesty v nedohlednu. Chvíli jsem se snažil najít náhradní cestu, prolézám křoví, ani lesem to nejde. Vzdávám se.!!!  Vracím se zpět k řece Blanice. :-( :-( :-(
Alespoň jsem si od řeky BLANICE udělal jednu fotečku vrcholku BOUBÍN, který jsem před pár kilometry těsně minul. V hlavě mám nádherný nekonečný seběh z tohoto kopce. 


Posledních 10 kilometrů domů utíká rychle. Každým krokem jsem blíže ke svému domovu. Poslední vesnička přede mnou .
 

 

 

DOMOV je téměř na dosah. TYTO cesty znám z pracovních dnů. Běhám tudy skoro denně....

běžecký VÝLET SE BLÍŽÍ KE KONCI ...  

po 52 kilometrech - 5hodinách - jsem DOMA :-)
Prožil jsem krásný slunný sobotní DEN. Utekl jsem z města kdy právě probíhá zde pouťová sláva. MÁM ZA SEBOU NEJDELŠÍ letošní běh. Nohy s překvapením nebolí, a vím že by vydrželi běžet dále... Večer si za odměnu s přáteli dopřávám několik piv. TAKOVÁ byla SOBOTA...

1 komentář:

  1. Ahoj Michale.
    Gratuluji k tvému rekordnímu maratonskému času, Honza říkal něco kolem 2:57 . To už chce pořádný trénink. Máš zde pěkný fotky z běžeckého výletu. T en Boubín směrem od Záblatí bude soudě podle tvaru spíše Bobík.

    Běhu zdar.
    T. Hron

    OdpovědětSmazat